Po Hledači pravdy teprve druhé dílko, které vychází pod hlavičkou Lesní sběr, je kalendář Stromy mluví pro rok 2024. Jeho motto a název je Domluv se s životem. Práce na kalendáři byla radostná, jeho autorka Eva Pazderová měla již všechno v podstatě připraveno, zařídila i tiskárnu, já pouze udělal korekturu, navrhl drobné úpravy a opatřil kalendář logem Lesního sběru. Začátkem listopadu už se autorka raduje z podařeného kalendáře.
Při této příležitosti bych rád něco řekl o tom, jak se sešli dohromady lidé, kteří jsou propojeni se stromy. Začnu od sebe. Já byl se stromy a lesem spjatý odjakživa, protože jsem se narodil svým rodičům Kubíčkovým na samotě u lesa. (Mimochodem i stejnojmenný film se natáčel v mém rodném kraje, asi jen pět kilometrů od nás.) V lese jsme jako děti trávili spoustu času, s dědou chodili na houby, po stromech lezli a naší nejdůležitější knihou byla Přítel lesa.
Když jsem vyrostl, stal jsem se intelektuálem a pohltilo mě kouzlo velkoměsta. Jakmile jsem ale dostudoval vysokou školu, začal jsem vnímat společnost a vše, čemu jsem do té doby věřil, jako falešné, neautentické a jako jistý druh vězení. A stal jsem se revolucionářem a dadaistou. A pak se náhle, v mých 26 letech, znovu ozval les a vyslovil magickou větu: Stromy jdou do boje. A začala se odvíjet dlouhá cesta, kterou tu nemohu líčit, ale důkladně ji popíšu v knize, která snad vyjde příští rok na podzim. Prozatím dávám k dispozici sbírku v samizdatovém vydání a jeden obrázek, který ukazuje, co způsobilo setkání stromů a absolventa Filozofické fakulty, který je zároveň synem truhláře.
V roce 2019 jsem se pak na setkání Rainbow dozvěděl o existenci sociální sítě FeelTrees, které má stromy už ve svém názvu (feel = cítit, trees = stromy). Jedná se o sociální síť, která byla vytvořena v Čechách, jako alternativa k velkým korporátním sítím, s cílem propojovat lidi kteří hledají cesty, jak žít v souladu s přirozeností a přírodou. Osobně tomu říkám eko-ezo-hippie facebook. Můžete se tam přihlásit, vytvořit účet a stát se součástí sítě lidí, kteří hledají alternativy.
S touto platformou pak byla spojená akce FeelTrees Camp na statku, která se konala kousek od Pardubic. Na akci jsem začal jezdit a při své třetí účasti v roce 2021 se v programu objevilo v programu „Eva Pazderová: Stromy mluví“. Hned jsem věděl: jedny stromy mluví, jiné jdou do boje, tady je určitě nějaká příbuznost.
Vystoupili jsme s Evou společně v rámci jednoho bloku a bylo to velmi silné vyprávění a setkání. Eva se dostala na akci skrz Tomáše Opravila, který zas přinesl na akci veliké vyřezávané dřevěné srdce, a že má Evě zavolat a na událost ji pozvat, mu údajně bylo sděleno ve snu. V Tomášově podání mu bylo ve snu sděleno telefonní číslo, na které po probuzení zavolal, a na druhém konci se ozvala Eva. Ta ovšem tvrdí, že to tak úplně nebylo, protože už její číslo tou dobou už od někoho měl, i když je pravda, že se ještě neznali. Tak jako tak tam zřejmě sen určitou úlohu sehrál.
A protože Eva přijela na akci jenom na otočku, nechala mi k dispozici do mého dřevíčkového stánku několik svých knih. A ty už u mě pak zůstaly a v rámci svého příležitostného vystupování se svým stánkem jsem je začal nabízet.
Když jsem se pak letos v létě rozhodl založit nakladatelství, tak ve chvíli, kdy jsem se poprvé skutečně zeptal, jak by se mělo jmenovat, odpověď přišla okamžitě: Lesní sběr. A bylo mi taky hned jasné, že vedle svých knih a Hledače pravdy Míry Ahimsy budu nabízet i knihy mluvících stromů.
Vyprávím to celé proto, abych předložil hypotézu, že jsme všichni spojeni větvemi neviditelného stromu, který zajistí, že ti, kteří se mají potkat, se potkají. Můžeme tomu říkat také „kosmická dramaturgie“ a někdo zase říká „náhody neexistují“.
Vzpomněl jsem si na to ve chvíli, kdy jsem slyšel Danielu Královou vyprávět, nejdříve v Duši K a potom při osobním setkání, jak se seznámili s Jaroslavem Duškem – který mi osobně doporučil, že bych její knihu O duši lesa mohl také nabízet v Lesním sběru.
Zkrátka tady zřejmě existují jakési skryté gravitační síly, které nás správným způsobem propojí. Ostatně i to, jak došlo k tomu, že jsem se spolu s Mírou Ahimsou dostal do Duše K, což výrazně nakoplo a urychlilo vznik nakladatelství, se jeví být „náhodou“ podobného druhu.
Nechť nás tedy neviditelný strom vede i nadále a já mohu prozradit, že i další dva autoři, jejichž knihy by měly v příštím roce vyjít vyjít v Lesním sběru, jsou výrazně spojeni s lesem a ses stromy. Zdá se, že nám ztraceným lidem ve zmatené době stromy opravdu přicházejí na pomoc.
Na závěr dodávám vedle fotografie šťastné autorky i její komentář k tomuto mému textu, který vše zasazuje ještě do dalšího kontextu: „Jé, to je pěkné 😊. Připomnělo mi to naše setkání. Víš, že tomu předcházel Pegas? (Pegas je na titulní straně kalendáře – poznámka JK). Byla to doba, kdy národ blbnul z covidu… a já trčela druhý měsíc na neplaceném volnu, neb jsem se odmítla podílet na testování děti… A jednoho takového dne prostě přiletěl… a já druhý den nesla do práce výpověď. A tím se mi otevřel prostor pro naše setkání na festivalu.“
Jan Kubíček